Teplo, vzniklé na absorpční vrstvě je odváděno ke spotřebě pracovní kapalinou. Na cestě absorbér – pracovní kapalina musí překonat několik tepelných odporů. Výsledný tepelný odpor zvyšuje teplotu absorbéru oproti pracovní kapalině a tím jsou zvyšovány tepelné ztráty slunečního kolektoru. Tepelné odpory se snižují dostatečným dimenzováním přestupních ploch a výběrem materiálů s dobrou tepelnou vodivostí (např. sklo má přibližně 300x menší tepelnou vodivost než měď).

 

U deskových atmosférických, tzv. plochých kolektorů bývá častou příčinou nadměrného zvýšení teploty absorbéru jeho příliš velká šířka.

 

U průtočných slunečních kolektorů bývá tepelný odpor menší než u slunečních kolektorů s tepelnými trubicemi. Proto se tepelné trubice téměř výhradně používají u kolektorů vakuových, u kterých má zvýšená teplota absorbéru menší vliv na celkové tepelné ztráty.

 

Při posuzování účinnosti slunečních kolektorů z dlouhodobého hlediska je dobré zamyslet se nad možností zvyšování tepelných odporů u dotykových spojů, založených na pružnosti materiálu, jež jsou u některých typů slunečních kolektorů použity k přestupu tepla mezi jejich jednotlivými částmi.