Nemáme-li k dispozici naměřenou křivku účinnosti, lze zhruba odhadnout velikost tepelných ztrát různých konstrukcí slunečních vakuových kolektorů jednoduchou úvahou. Zanedbávají se zde tepelné ztráty rozvodného potrubí, které má poměrně malou plochu a bývá dobře zaizolováno v kolektorových rámech. Dále se předpokládá srovnatelný tepelný odpor prostupu tepla. U slunečních vakuových kolektorů jsou dominantními tepelnými ztrátami ztráty vyzařováním. Protože množství vyzářeného tepla je přímo úměrné násobku tepelné emisivity e_t a celkové plochy absorbéru P_a, je snahou minimalizovat tuto plochu vzhledem k dosažitelnému množství energiie slunečního záření, které odpovídá velikosti referenční plochy S_ref . Poměr FTZ (faktor tepelných ztrát)

 

je tedy bezrozměrné číslo, jemuž jsou přímo úměrné tepelné ztráty slunečních vakuových kolektorů různých konstrukcí při daném pracovním režimu, vztažené na jednotkovou referenční plochu.

Čím větší je hodnota FTZ, tím větší lze očekávat měrné tepelné ztráty slunečních vakuových kolektorů. V následujících příkladech jsou použity obvyklé rozměry a tepelné emisivity.

Pro sluneční kolektory, jež neobsahují optické koncentrátory nebo odrazné plochy, je FTZ minimální pro deskový tvar absorbéru dle obrázku 1 (Vakuový kolektor s deskovým absorbérem).

Porovnáme-li zde násobek plochy absorbéru a tepelné emisivity s plochou zachyceného slunečního záření a uvažujeme-li tepelnou emisivitu absorpční vrstvy 0,06 a čistého kovu 0,02 (spodní plocha absorbéru nebývá pokryta absorpční vrstvou), dostáváme hodnotu

 

Je zřejmé, že hodnota FTZ není závislá na absolutní velikosti jednotlivých rozměrů, důležitý je jen poměr plochy absorbéru k ploše referenční. Nahradíme-li deskový absorbér trubkovým dle obr. 2 (Sluneční vakuový kolektor s trubkovým absorbérem) dostáváme obdobně hodnotu

FTZ = (3,14 * 35 * 0,06) / 35 = 0,188

Výhodou absorbéru s kruhovým průřezem je skutečnost, že v určitém rozmezí úhlů (obr. 3 Vliv úhlu dopadu přímého slunečního záření na sluneční vakuový kolektor s trubkovým absorbérem) mezi azimutem kolektoru a aktuálním azimutem slunce se chová jako deskový absorbér, jenž je natočen kolmo k aktuálnímu azimutu slunce. Absorbér tak postupně zachytává stále větší část přímého slunečního záření, které by u deskového absorbéru dopadalo do mezer mezi absorbéry.

 

Tím dochází k určitému navýšení příjmu přímého slunečního záření. Po překročení úhlu, který je zde nazván sběrným úhlem, začínají jednotlivé trubice slunečního kolektoru zastiňovat trubici vedlejší. Velikost sběrného úhlu závisí na průměru a rozteči jednotlivých trubic a většinou se jeho velikost pohybuje kolem 50°.

 

Graf popisuje závislost celoročního energetického zisku solárního systému na průměrné pracovní teplotě solárního systému pro oba typy absorbérů. Výpočet byl vykonán pro nížinné oblasti ČR a s hodnotou sběrného úhlu 50°. Orientace kolektoru na jih pod úhlem sklonu 45°.