Ploché kolektory ( a sluneční vakuové kolektory, jež jsou zezadu odstíněny odraznou plochou ) nemohou zachytit sluneční záření zadní stranou absorbéru. Jiná situace je u kolektorů podle obr. 1 a 2.

 

Pokud je takový sluneční kolektor na šikmé střeše, energetický přínos zadní strany je omezený a lze jej odhadnout kolem 1 % celkového zisku.

 

Při umístění na horizontální plochu ( např. rovná střecha ) je možnost zvýšeného energetického zisku podstatně větší. Jak bylo výše řečeno, rozptýlené záření přichází ze všech směrů.

Má-li kolektor úhel sklonu 45°, dopadá z něj na čelní stranu přibližně 85%, zbytek přichází zezadu. Mnohem větší význam nabývá i záření odrazené od horizontální plochy. Podle měření se např. od travnatého povrchu odrazí zpět asi 17% z celkového slunečního záření.

Při měření kolektoru dle obr. 1 na horizontální ploše opatřené dlažbou (úhel sklonu kolektoru 35°) byla naměřena optická účinnost 98% (absorpční vrstva byla nanesena oboustranně). Protože obvyklá hodnota při měření účinnosti (na šikmé ploše) činí cca 80%, lze odhadnout energetický zisk zadní strany na 18%.

Podíváme-li se do fyzikálních tabulek, vidíme, že čistý měděný povrch v oboru vlnových délek viditelného záření má pohltivost na úrovni přibližně 50% absorpční vrstvy.
Znamená to, že i při zachování velmi nízkých tepelných ztrát deskových vakuových kolektorů s jednostranně nanesenou absorpční vrstvou lze očekávat nezanedbatelné zvýšení energetického zisku při jejich instalaci na horizontální ploše.